Lenka Kohoutová: Vladimír Dlouhý Muž v hlučné samotě

Málokterý herec jeho generace byl obestřen tolika tajemstvími. Vladimír Dlouhý patřil podle mnohých k nejgeniálnějším hercům současnosti, přesto o jeho soukromí nevěděla veřejnost skoro nic. Přesně tak to chtěl, tvrdil, že za něj mluví práce. A v té odváděl špičkové výkony. Navzdory tomu byl jeho soukromý život stejně zajímavý jako ten herecký. Dětství na dvorku jednoho smíchovského činžáku, pokus vystudovat místo herectví stavařinu, životní lásky, jedinečný vztah s bratrem Michalem, ale i jeho děti, názory na svět i na vlastní slabosti... O tom všem mluvil Vladimír Dlouhý sice zřídka, ale o to poutavěji. Jako herec byl vynikající, jako člověk se potýkal s mnoha běsy. Měl obrovský talent. Zaplatil za něj ale krutou daň. Veřejnost, která sledovala jeho bravurní výkony na jevišti i ve filmu, většinou netušila, že herec vede životní styl, který ho nakonec dovedl až k předčasné smrti. I proto byl jeho odchod tak překvapivý.
O životě neskutečného dříče a bohéma se dočtete v knize Vladimír Dlouhý Muž v hlučné samotě.

Vladimír Dlouhý vstoupil do širšího povědomí už v roce 1970, kdy si zahrál dětskou roli ve filmu Už zase skáču přes kaluže. Známý byl i jako Petr ze seriálu Arabela, jako stejnojmenná postava chasníka z pohádky S čerty nejsou žerty nebo v roli mladého žokeje ze seriálu Dobrá voda.
Hrál ve filmech Knoflíkáři, Bumerang, Non plus ultras, Milenci a vrazi. Jedna z jeho posledních rolí byla ve filmu Hlídač č. 47 a Kajínek.